Pondělní odpolední výuku výtvarné výchovy jsme strávili v Domě umění v Opavě, kam jsme se přepravili autobusem. Nezúčastnila se Petra Nowaková (byla na dovolené) a pro nemoc chyběl i Robin Řeháček. Animační program „Bez kiksu v komiksu“ o díle Káji Saudka (13. 5. 1935 Praha – 25. 6. 2015 Praha) neměl chybu. Vstupné bylo 30,- Kč, z toho 10,- Kč platila škola. Paní Mgr. Lenka Přibylová měla pro nás připraveno plno aktivit: nejprve si každý vymyslel své komiksové jméno, které si napsal na lepící pásku a nalepil na oblečení (Borsutzký Adam = Hero Adam, Gilík Josef = Gilos, Kaluža Martin = Namitar, Lokoč Nicolas = Niki Kiki, Moravec Matěj = Mega Matěj, Mušálek Jakub = Kuba Buba, Novotný Lukáš = Super Luke, Pekárek Jakub = BA-06, Pluške Martin = Mega Martin, Poštulka Dominik = Bobul, Šumník Adam = Mega Mada, Fialová Sabina = Sába-Bába, Hypalová Jarmila = Supermilka, Plušková Šarlota = Ultra-Šarlot, Straubová Barbora = Barbora Brambora, Škrobánková Aneta = Aneta Špageta, Vaňková Kateřina = Mega Kate), pak jsme byli rozděleni do 7 skupin a každá skupina vymýšlela komentář k jedné ze 7 fotek ze života krále českého komiksu. Byl to bohém...
Dověděli jsme se, že se Kája (vlastním jménem Karel) narodil do rodiny bankovního prokuristy Gustava Saudka a jeho manželky Pavlíny Saudkové o 4 minuty dřív než jeho jednovaječné dvojče Jan, světoznámý fotograf. S americkými komiksy se seznámil už v dětství. Po válce posílali do Československa Saudkovým příbuzní z Ameriky jídlo balené v novinách, ve kterých byl i komiks... V 50. letech nemohl z politických důvodů studovat, tak se stal technickým kreslířem a kulisákem ve filmových studiích na Barrandově. Získal zkušenosti s typografií /= umělecko-technický obor, který se zabývá tiskovým písmem/ a filmovým řemeslem, zároveň se zabýval komiksem a kresbou. Přelomovým se pro něj stal r. 1966, kdy dostal příležitost jako výtvarník „komiksového“ filmu „Kdo chce zabít Jessii“, ve kterém ztvárnila hlavní roli jeho tehdejší snoubenka Olga Schoberová (15. 3. 1943, česká herečka; československý sexsymbol 60. a 70. let 20. stol.; byla také 1. dívkou z Československa, která se objevila v časopise Playboy v USA). Kája se stal žádaným ilustrátorem, autorem mnoha filmových plakátů a komiksových děl. S manželkou Johanou má dvě děti: Patrika a Bereniku. V 70. letech se několik let živil kreslením seriálu pro časopis Mladý svět. Od r. 1979 spolupracoval s Českou speleologickou /speleologie = jeskyňářství/ společností, která mu umožnila vydávat komiksy jako materiál pro svou vnitřní potřebu. V 80. letech spolupracoval na seriálu Slovenské televize „Okna vesmíru dokořán“. Po Sametové revoluci byla konečně vydávána stěžejní díla Káji Saudka. Autor sám se věnoval zejména volné tvorbě, nejčastěji s tématikou ženy, která mu byla nejvlastnější. Vypracoval si v této době osobitý styl černobílé kresby na šedém pozadí doplněné výrazným šrafováním. Dalšími náměty mu byly rozličné stroje a technická zařízení, zvláštní skupinu zaujímají automobily převážně americké provenience. O Velikonocích 2006 po nešťastné nehodě upadá do kómatu. Ležel ve vegetativním stavu v Motolské nemocnici, kde po 9 letech ve věku 80 let zemřel.
Poté, co jsme se stručně seznámili s jeho životním příběhem, následovala výroba placky, resp. každý si na památku nakreslil, napsal či natiskl (různá razítka nám byla dána k dispozici) placku, která nám byla záhy vyrobena a před odchodem předána. Pak nás čekala další skupinová práce – vytvořily se 4 týmy, každý tým představil jednoho Kájova komiksového hrdinu, vzápětí se hlasovalo o toho nejlepšího a o prsa to u nás vyhrála Jessie.
Co je to vlastně komiks? Komiks je umělecké médium, někdy označováno jako „deváté umění“, ve kterém jsou za sebou chronologicky uspořádány kresby nebo jiná zobrazení s případným doprovodným textem v cílených sekvencích /sekvence = posloupnost/. Dohromady tedy vytvářejí celek, nejčastěji příběh. Jednomu obrázku, který většinou zachycuje jeden okamžik, se v komiksové terminologii říká „panel“. Panely musí být uspořádány vedle sebe. Komiksy se většinou vyznačují používáním „bublin“ k zobrazení mluvené řeči nebo myšlenek. Vždy musí odkazovat k mluvčímu, většinou zúžením (jakýmsi zobáčkem) směrem k němu. „Recitativ“ je pak ohraničený prostor (většinou obdélníkového či čtvercového tvaru) pro text doplňující nebo popisující děj, zachycující vnitřní myšlenky apod., nikdy neodkazuje k případnému mluvčímu. Pokud je komiks krátký (obvykle 3-5 panelů), nazývá se strip (angl. proužek). Ze slovního spojení „comic strip“ též vzniklo v 1. pol. 20. stol. samotné slovo „comics“, které bylo později počeštěno na „komiks“.
Třešinkou na dortu byla poslední činnost, kdy jsme se sami stali hrdiny komiksu – byli jsme rozděleni do 2 družstev – jedno družstvo představovalo komiksové hrdiny a druhé je dabovalo, pak se družstva prohodila. Moc jsme se pobavili, čas (90 min.) příjemně uběhl, dověděli jsme se spoustu zajímavostí a uvědomili si, jak mimořádně talentovaný komiksový kreslíř Kája Saudek byl. Při nedávném sestavování žebříčku nejlepších českých komiksů všech dob se právě Kája Saudek umístil hned 3x v první pětici: 1. místo: Muriel a andělé, 3. místo: Lips Tullian a 5. místo: Arnal a dva dračí zuby. Génius! Kájova bezbřehá fantazie, smysl pro humor a cit pro detail jsou hodny obdivu. Jeho bratr Jan Saudek o něm prohlásil: „Mohl být slavný jako Walt Disney, kdyby nežil v komunistickém Československu.“
Věřím, že si „superdeváťáci“ akci užili stejně jako já. Po zábavném animačním programu si stihli koupit občerstvení – bylo horko a dusno, tak někteří volili zmrzlinu, někteří pizzu...A hurá domů!
Mgr. Yvonne Bolacká